Být sociální je v módě

Všechny ty sociální sítě, fotogalerie, tweety, instagramy a buhvíco ještě, kdo se v tom má vyznat. Ale všichni kolem Vás o nějaké té síti mluví, tahle je skvělá, támhleta mi děsně pomohla, tahle mi žere čas, to mě nebaví, to mě baví, už si viděl tohle video… Zachvíli budeme chodit po ulicích a to jemné zadunění, kdy naše nafouknutá hlava břinkne o nějakou jinou nafouknutou hlavu cizího člověka, nám už nepřijde nevšední.

Je lepší před tím utéct, zastrčit hlavu do písku nebo podlehnout a být k tomu všemu otevřený? Já věřím, že je to jakýsi druh evoluce, před kterou se můžete otočit zády, ale stále bude kolem Vás. Lidé mají spoustu výtek k sociálním sítí. Prý to není sociální, ale naopak asociální. Přicházíme o přímý, osobní kontakt. Ovšem kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde. A tady je to stejné. Pokud se podíváte na to co nám sociální sítě naopak přinášejí, snazší komunikace, sdílení věcí s lidmi, kteří o ně mají zájem v dobu, kdy oni chtějí, být v kontkatu s lidmi, kteří sou na jiném kontinentu, poznávat nové lidi, atd. atd.

Může se nám to líbit a taky nemusí. Můžete zkoušet napsat smsku svýmu nejlepšímu kamarádovi jestli nemá čas na pivo a nebo se mrknout na Facebook a odchytit prvního online kamaráda – ten totiž čas určitě má, když je na Facebooku. A když ne, tak zkontrolujete na nějaké té sociální síti, kde se co děje, kde to vlastně všichni jsou a můžete jít rovnou za nimi. Proč ne?